Otřesný stav cesty a málo elektřiny: Solární silnice ve Francii končí jako úplný propadák
Velké naděje provázely v roce 2016 otevření první solární cesty pro auta. V Normandii sice vybudovali jen 1 km dlouhý úsek, ale Francouzi už spřádali plány, jak pokryjí solárními panely tisíc kilometrů, aby získali elektřinu pro 5 milionů domácností. Jenže první „revoluční“ silnice dnes vypadá, jako by se po ní projel tank řízený Godzillou. Navíc ani zdaleka nejde o jediný problém solární vozovky.
Úvodní fotografie: Společnost Colas řídí přes 40 projektů různě velkých solárních cest. Na obrázku solární cesta v Chambéry. Zdroj: Wattaysbycolas.com/Brice Robert
„Inženýři, kteří pracovali na tomto projektu, určitě vůbec nepočítali s tím, že by se po té cestě mohl projet traktor,“ glosovali dva obyvatelé malého městečka Tourouvre au Perche na normandském venkově katastrofální stav nedaleké solární silnice pro deník Le Monde.
Podle slibů stavební firmy Colas, která krátkou část zdejší cesty obložila pásem z fotovoltaických panelů, měla konstrukce inovativní silnice díky opoře ze silikonu bez problémů ustát i jízdu desetitunového náklaďáku.
Silnice budoucnosti v troskách
Jenže po necelých 3 letech od slavnostního spuštění do provozu se vozovka spíš rozpadá na kusy. Někde netěsní spoje mezi jednotlivými panely, na jiných místech je povrch popraskaný a třístí se. 100 metrů panelů museli konstruktéři dokonce vyhodit, protože byly natolik poničené, že žádná oprava už nepřicházela v úvahu.
.jpg "Solární silnice u města Labege poblíž Toulouse. Solární cesty postavila společnost Colas po celé Francii. Foto: Wattwaysbycolas.com")
Mezi hlavní vandaly, kteří se na solární cestě vyřádili, patřily silné bouřky, zemědělské traktory a dokonce i hromady trouchnivějícího listí, protože obalovaly panely plísní.
Hlučná a nevýkonná cesta, která nikam nevede
K technologickým nedostatkům se přidaly také stížnosti místních na velký hluk. Maximální povolená rychlost proto musela klesnout na 70 km/hod, aby auta jízdou po solární silnici nikoho nerušila.
Společnost Colas původně slibovala, že fotovoltaický systém ročně vyrobí zhruba 280 MWh energie za rok, takže zdejší samospráva každý rok vydělá na prodeji elektřiny ze silnice 10 500 eur (v přepočtu 270 tisíc Kč). Jenže reálné výsledky se těmto hodnotám vůbec neblížily.
Výkon 1 km solární silnice v Normandii |
||
|---|---|---|
rok |
výrobená elektřina |
zisk z prodané elektřiny |
| 2017 | 150 MWh | 4 550 eur |
| 2018 | 78 MWh | 3 100 eur |
| 1. čtvrtletí 2019 | 38 MWh | 1 450 eur |
Zdroj dat: Global Construction Review
Solárním silnicím ani jinde ve světě se moc nedaří
Po kolosálním neúspěchu normandského experimentu Francouzi plánovanou výstavbu dalších 1000 km solárních cest odpískali. Firma Colas, odpovědná za celé fiasko, si nyní troufá spíš na menší sousta, projekty, kde zajistí elektřinu ze solárních panelů pro bezpečnostní kamery u cesty nebo LED osvětlení pro autobusové zastávky či pro nabíjecí stojany pro elektrokola.
Stejně neslavně skončil také projekt solární cesty v americkém státě Idaho u města Sandpoint. Společnost Solar Roadways se piplala 6,5 roku s jedním solárním pruhem, aby jejich řešení přineslo každý den tolik elektřiny, kolik potřebujete na zapnutí mikrovlnné trouby.
Se solární silnici neměli štěstí ani v Číně v provincii Jinan. Tady nezklamala samotná technologie, protože fotovoltaika se na dopravní komunikaci moc dlouho neohřála. Za týden po uvedení do provozu někdo solární panely prostě ukradl.
Zdroje: Le Monde, Global Construction Review, Popular Mechanics, France Soir
