Rozhovor s expertem (2. část): Malé střešní solární elektrárny mohou stabilizovat síť
Jak je možné, aby malé fotovoltaické elektrárny na střechách českých domácností stabilizovaly elektrickou síť? S jakou finanční návratností u takové „domácí“ elektrárny můžete počítat? Co je to net-metering při výrobě elektřiny? Odpovědi na tyto a další otázky jsme hledali u odborníka na energie z Aliance pro energetickou soběstačnost, Martina Sedláka.
Pokračujeme v našem rozhovoru s odborníkem na obnovitelné zdroje energie, Martinem Sedlákem. V přechozím díle jsme se zajímali o roli jaderných elektráren v energetickém mixu České republiky nebo zákazu žárovek Evropskou unií. Teď se budeme věnovat spíše možnostem energetických úspor v domácnostech.
Vezměme si jako příklad takový běžný rodinný dům, který už byl zateplen a také má kvalitní izolační okna. Jaké další cesty pro úsporu energií byste majiteli takového domku doporučil hledat?
Naprosto logicky se nabízí vybudování vlastního zdroje energie. Například dobře nastavený systém se solární elektrárnou na střeše domu má při vlastní spotřebě 70 % návratnost okolo 14 let. Díky produkci šetrné sluneční elektřiny ušetří rodina zhruba 24 tisíc tun uhlí za rok nebo přepočteno na úsporu elektřiny, kterou nebude muset nakoupit, asi 30 tisíc korun.
Pokud by se majitel domu rozhodl pro takzvaný hybridní systém, tedy takový, kdy může solární elektrárna fungovat i jako nezávislý zdroj na distribuční síti, pak bude mít dům svůj vlastní zdroj energie pro případ výpadků sítě. Časem pak lze systém doplnit o baterii, u které se také do deseti let očekává významné zlevnění technologií.
Jakými způsoby se snažíte šetřit energii u vás doma?
Bydlím v pronajatém bytě a často se pohybuji mezi Brnem a Prahou. Základem jsou pak energeticky šetrné spotřebiče – od osvětlení pomocí LED žárovek po další běžné elektrospotřebiče. Po Česku jezdím hlavně vlakem a byty v Praze i Brně mám blízko centra, takže si můžu dovolit luxus chodit na řadu pracovních i soukromých schůzek pěšky nebo dojet veřejnou dopravou. Pro často vyždímanou baterku chytrého telefonu sem tam využiji solární nabíječku. Ta se hodí právě na cestách, pokud nemá vlak zásuvky.
Od roku 2006 do roku 2013 se neustále zvyšovat příspěvek na OZE placený domácnosti při odběru elektřiny. Jak byste reagoval na to, že podpora solárních a větrných elektráren je hlavním viníkem zdražování cen elektrické energie?
Pokud srovnáme dnešní stav a běžné spotřebitele elektřiny – domácnosti s průměrnou spotřebou - lze lehce odhalit, že rodiny platí za podporu solárních elektráren asi 7 procent z výdajů na elektřinu a za všechny obnovitelné zdroje necelých 14 procent z celkových ročních výdajů za elektřinu. Daleko podstatnější dopad na konečnou částku na faktuře za elektřiny má distribuční poplatek, který je mimochodem také regulovaný státem. Platba za distribuci elektřiny tak dosahuje i 35 procent ročních nákladů běžné rodiny za elektřinu. Což je asi dvakrát tolik, než kolik platí rodiny za přivedení elektřiny v Německu. Zároveň je dobré porovnat věc v dlouhodobějším kontextu. Cena elektřiny mezi lety 2001 až 2009 skočila nahoru o 80 procent. V těchto letech byl podíl obnovitelných zdrojů naprosto zanedbatelný.
Mohl byste popsat princip net-meteringu a zmínit nějaké výhody a nevýhody při zavádění do českého prostředí?
Pokud fotovoltaická elektrárna na střeše rodinného domu vyrobí více elektřiny, než se v domě spotřebuje, pak přebytky dodává bez současného příplatku na podporu solární energetiky do sítě. Naopak, když solární elektrárna nepokryje vlastní spotřebu domu, může si rodina odebrat elektřinu ze sítě. Platnost toho efektivního systému podpory by měla být garantována po celou dobu životnosti fotovoltaické elektrárny, tedy nejméně 20 let.
Net-metering již úspěšně funguje např. v řadě států USA. V různých variantách se lze s podobným systém setkat i v Itálii, Dánsku či Austrálii. Na příkladech ze Spojených států lze vidět, že tento systém podpory malých zdrojů také přispívá ke stabilitě sítě. Například studie vytvořená v americkém státě Nevada spočítala, že fotovoltaika instalovaná v Nevadě přinese do roku 2016 na úsporách až 36 miliónů dolarů.
Bariérou pro tento systém podpory je pak neochota distribučních společností debatovat o možném nastavení v Česku. I když vláda ve svém programovém prohlášení počítá s obnovením podpory pro malé solární elektrárny na střechách domů a net-metering by byl nejsnadnější cestou jak tyto instalace podpořit, není zatím zavedení nefinančního nástroje v plánech ministerstva průmyslu.
Větrné a solární elektrárny představují kolísavý zdroj energie závislý na počasí. Jaká paliva by měla Česká republika využívat v energetickém mixu pro vyrovnání těchto výkyvů?
Jako zdroj, který by mohl doplnit solární nebo větrné elektrárny, lze využít bioplynové stanice. Takový systém funguje v některých německých regionech. Důležité je, aby se obnovitelné zdroje budovaly promyšleně. K tomu by mohla pomoci aktualizace krajských energetických koncepcí, které jsou již dávno překonané a výhody stále levnějších obnovitelných zdrojů pomíjejí.
Další využití bioplynu však stát zbrzdil zastavením podpory. Situaci můžeme porovnat například s Francií, kde jsou bioplynové stanice na vlně zájmu. Podpora je ve Francii nastavena tak, aby motivovala především k výstavbě menších zařízení využívajících organický odpad ze zemědělských procesů. Maximální množství pěstované kukuřice pro účely zpracování v bioplynových stanicích je omezeno na 8 % z celkové produkce.
Obdobný systém také prosazuje Alies v Česku. Podpora bioplynových stanic je totiž klíčovou šancí pro zemědělské farmy, které si mohou pomocí bioplynu snižovat náklady na teplo a elektřinu. Malé „bioplynky“ mohou zpracovat odpady z živočišné a zemědělské produkce i tříděnou biosložku komunálního odpadu, a nepotřebují rozlehlá pole s kukuřicí. Svým chodem pomohou ušetřit prostředky za skládkování i výstavbu spaloven. Na zachování podpory tak vyděláme všichni.
Jaká je aktuálně účinnost fotovoltaických panelů v ČR? Dochází tady k nějakému postupnému zvyšování účinnosti?
Naprostá většina solární elektráren je z let 2009 a 2010, kdy se účinnost panelů pohybovala nad deseti procenty. Dnes jsou běžně dostupné křemíkové panely s účinností 14–20 %. Nejlepší dnes dostupné křemíkové nebo hybridní-křemíkové solární články dosahují účinnosti přibližně kolem 25 %.
Zajímavý vývoj však probíhá u vícevrstvých článků, například čtyřvrstvé HCPV články dosáhly letos účinnosti přes 40 procent. Tyto panely jsou však určeny do oblastí s vysokou intenzitou slunečního záření a zatím jejich masivnímu rozšíření brání vysoké pořizovací náklady. Ovšem podle nedávno zveřejněné studie respektované Mezinárodní energetické agentury (IEA) právě očekávaný vývoj a pokles nákladů u křemíkových modulů a dalších technologií udělá do poloviny století ze solární energetiky jeden z nejvýznamnějších zdrojů energie na světě.
