Zkáza Černobylu starousedlíky neodstrašila. Stále žijí v zamořené oblasti

Výbuch ukrajinské jaderné elektrárny v roce 1986 způsobilo paradoxně provádění bezpečnostního testu. Únik radioaktivity se podařilo zastavit až po deseti dnech, zatímco radioaktivní mrak putoval napříč Evropou. Nejvíce zasáhl obyvatele v Bělorusku, na Ukrajině a v Rusku. Přes ničivé následky na zdraví se stovky lidí vrátily do zamořené oblasti navzdory státnímu zákazu. Jak zde žijí?

Zkáza Černobylu starousedlíky neodstrašila. Stále žijí v zamořené oblasti
Zkáza Černobylu starousedlíky neodstrašila. Stále žijí v zamořené oblasti

Okruh třiceti kilometrů od místa, kde před necelými třiceti lety vybuchla elektrárna Černobyl, se jmenuje zakázaná zóna, protože bydlet zde je podle ukrajinských zákonů ilegální. Na území, kde nenajdete žádné nemocnice, školy ani úřady, ale kromě tzv. „Černobylských bábušek“ žijí dokonce i rodiny s dětmi.

Černobylské bábušky

Přibližně dvě stě žen, z velké části vdov, které žijí v mrtvé zóně v okolí vybuchlého reaktoru bývalé Černobylské elektrárny. Přes zákaz se odmítají z oblasti zamořené radioaktivitou odstěhovat.

Lidé se do zamořené oblasti vraceli i po několika měsících od výbuchu

Samotná zakázaná zóna je domovem asi pro 450 až 600 lidí a v okolních těžce zamořených oblastech zůstává dalších 200 tisíc obyvatel. Před havárií žilo v zakázané zóně zhruba 116 tisíc Ukrajinců, kteří opouštěli své domovy během evakuaci v domnění, že se po třech dnech budou moci opět vrátit. Státní autority se totiž snažily alarmující stav situace tutlat. Nakonec se nesměl vrátit nikdo, ale někteří zejména starší občané se v zakázané zóně začali už rok po výbuchu znovu zabydlovat.

Není nad zeleninu z vlastní zahrádky, i když „chutná trochu po uranu“

V zemi, kde pětina občanů žije pod hranicí chudoby, se každý snaží uživit, jak se dá. V okolí Černobylu to platí dvojnásob. Starousedlice ze zamořené oblasti (Černobylské bábušky) pěstují na kontaminované půdě vlastní zeleninu a chovají domácí zvířata. „Okurky, brambory, jen si řekněte, na co máte chuť,“ nabízí Máša plody ze svojí zahrádky, která leží jen několik minut od zakázané zóny. Dírami v plotě, který ohraničuje zónu, se Máša protáhne, když chce nasbírat houby nebo lesní plody v blízkém lese. Radioaktivní pochutiny pak buď zavaří jako zásobu na horší časy, nebo prodá na ulicích v blízkém Kyjevě.

Kdo nekrade, nejí

Jiní řeší svou tísnivou finanční situaci tím, že chodí do ruin opuštěného města Pripjať v zakázané zóně sbírat železný šrot. Jeden z mužů, kteří si takto vydělávají na živobytí, shrnuje osud místních bez okras: „Kdo může, ten jde něco ukrást. Kdo nemůže nic ukrást, hladoví.“ V roce 2005 dostali lidé stále přebývající na území zakázané zóny nabídku odstěhovat se státem zařízených bytů v městě na východ Kyjeva. Polovina z nich okamžitě tuto možnost zavrhla.

Černobyl vypustil radiaci jako 400 atomových bomb shozených na Hirošimu

Ani nedávný výbuch japonské elektrárny Fukušima Daiči nedosáhl takového rozsahu jako neštěstí v Černobylu. Přestože obě katastrofy na mezinárodní stupnici jadrných událostí INES získaly nejvyšší stupeň 7, tedy velmi těžká havárie, následky ukrajinské nehody si vybraly vyšší daň na lidských životech. Během exploze v Černobylu zemřelo 31 pracovníků elektrárny, zatímco při výbuchu Fukušimy ke ztrátám na životech nedošlo.

Odhady počtů lidí, kteří zemřeli na rakovinu následkem radiace uniklé z Černobylu, se liší zdroj od zdroje. Světová zdravotnická organizace se přiklání ke čtyřem tisícům úmrtí, zatímco Greenpeace uvádí mnohem vyšší číslo, 200 tisíc. Silně zamořené území po výbuchu ve Fukušimě představuje asi 10 až 12 % rozlohy kontaminované oblasti v případě Černobylu. Uvolněná radioaktivita z Fukušimy dosáhla přibližně 10 až 40 % černobylské dávky. Rozsah radioaktivního odpadu z Černobylu se rovnal výbuchům čtyř set atomových bomb shozených na Hirošimu.