Historie a současnost distribuční soustavy elektrické energie v České republice
Distribuce elektrické energie na území ČR má dlouhou a zajímavou historii. Centrální distribuce však neexistovala hned v počátcích elektrifikace a ani do poloviny 20. století nedosahoval stát průměru poloviny energeticky vyspělé Evropy. V tomto článku uvedeme, jak vlastně v historii vypadalo užívání elektřiny v českých zemích, a zaměříme se na současné 3 největší distributory elektrické energie.
Zdroj: ČEZ Distribuce
Historie využívání elektřiny na českém území
Psala se 70. léta 19. století, která zapříčinila výrazný krok k počátkům elektrifikace českých zemí. Mezi první uživatele elektrické energie patřily především průmyslové podniky, jako textilka v České Třebové (1878) nebo plzeňská papírna (1879). Druhý jmenovaný podnik byl pro svůj noční chod osvětlen samotným Františkem Křižíkem, který se zasloužil o dílčí vývoj obloukové lampy. Křižíkův elektrotechnický úspěch zaznamenal nejvíce zakázek v následujících 80. letech. Vyrobená elektřina byla využívána přímo na místě, takže nebylo zapotřebí žádné rozvodové sítě k několika dalším spotřebitelům. Teprve ke konci 80. let začaly vznikat první lokální městské elektrárny, jako ta v Praze na Žižkově (1889), která distribuovala elektřinu do veřejného osvětlení (opět díky Křižíkovi).
Soběstačné stavby jako historický odkaz
Může se to zdát neuvěřitelné, ale začátkem 20. století všechny elektrifikované stavby splňovaly něco, co se stává téměř ideálem v současnosti. Ačkoliv již existovaly městské elektrárny, nebyla elektřina běžnou součástí domácností. Vlastní elektrickou soustavu si mohly dovolit zejména některé městské čtvrti a průmyslové podniky, ovšem elektrifikace se začala prosazovat i u šlechtických sídel. Věděli jste například, že rod Lichtenštejnů pro své zámky v Lednici a Valticích využíval vlastní elektřinu, vyrobenou pomocí vodních turbín už od roku 1903? Ze dvou centrálních míst (Maurské vodárny v Lednici a vodního mlýna v Nejdku) pak byla pomocí generátoru a podzemních kabelů distribuována v délce 17 kilometrů. Samotnou elektrifikaci staveb dokonce prováděla již plně zakotvená firma na trhu – Siemens Schuckert.
Elektrická síť v Československu
První velké rozvodové sítě ovšem začaly vznikat až ve století dvacátém, výrazně se na tom podílel i Zákon o soustavné elektrizaci státu z roku 1919. Šlo tak o úplně první energetický zákon na našem území, který zajišťoval napětí 3x380 V a 220 V pro více jak 30 % obyvatel Československa. Toto procento v průběhu 20. let narostlo až na 70 %. U distribuční sítě bylo napětí 100 kV a 22 kV. Na území nově vzniklého státu pak začaly působit velké domácí i zahraniční energetické podniky, ovšem se státní samoregulací trhu, aby se nezapomínalo na investičně slabší regiony bez velkých průmyslových závodů. I tak se v jednotlivých regionech objevovaly velké rozdíly. Nejlépe byly pokryty Čechy a Moravskoslezská oblast, nejhůře Slovensko a Podkarpatská Rus. Elektrifikace celého Československa probíhala ještě mnoho let a prvního celkového pokrytí se republice dostalo až v 60. letech, včetně propojení soustavy se zahraničím.
Současnost s třemi hráči na trhu
Jak vlastně funguje distribuce elektrické energie v současnosti? Primárním zdrojem je elektrárna, kde se elektřina vyrobí a je přenesena do rozvoden. Tato páteřní, přenosová soustava je napojena na evropskou mezinárodní síť, která na sebe dokáže reagovat a její nejvyšší napětí pro Českou republiku je 400 kV a 220 kV. Provozovatelem této soustavy je společnost ČEPS dle energetického zákona č. 458/2000 Sb. Dalším krokem je samozřejmě distribuce od rozvoden (celkem 43) pomocí transformátorů (celkem 77) ke spotřebitelům, k čemuž slouží zase distribuční soustava. Mezi nejvýznamnější distributory elektrické energie patří české společnosti ČEZ a PRE, či zahraniční E.ON.
Každý z těchto distributorů má rozdělené oblasti pro rozvod elektrické energie. Zatímco jižní regiony (jižní Morava, jižní Čechy, Zlínský kraj a Vysočina) jsou v distribuční soustavě E.ONu, u ČEZu je to zbylá většina republiky, kromě Prahy, které vládne PRE. ČEZ i E.ON ovšem mají i společné spádové oblasti, nicméně na regulaci celého trhu působí Energetický regulační úřad, který na činnost jednotlivých společností v regionech dohlíží, aby se tzv. „neutrhli ze řetězu.“
Rozvržení distribučních soustav v ČR. Zdroj ČEZ
Českomoravské energetické závody
Historie Českomoravských energetických závodů (ČEZ Distribuce) sahá právě do 60. let. Výrobu elektrické energie již zajišťovaly velké uhelné elektrárny s bloky 110MW a 200MW. V současnosti jde o největšího výrobce elektrické energie v České republice. Dle statistiky za minulý rok měl ČEZ přes 3,2 milionů maloodběratelů (domácnosti) elektrické energie a zásobuje celkem 52 000 km2. ČEZ zároveň patří mezi strategické podniky, jelikož vlastníkem nadpoloviční většiny akcií je stát, navíc jde o společnost, která zajišťuje chod obou jaderných elektráren – Temelín a Dukovany. Také se dlouhodobě snaží o expanzi na zahraniční trh, především ve východní a jihovýchodní Evropě. ČEZ se také zaměřuje na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, za tímto účelem vlastní velké množství vodních, fotovoltaických i větrných elektráren.
Pražská energetika
PRE je poměrně mladá společnost, jejíž založení se datuje rokem 1994. Jde o třetího největšího dodavatele elektrické energie v Česku. PRE je také významným výrobcem elektrické energie z obnovitelných zdrojů a zaměřuje se i na podporu elektromobility. Působí zejména v Praze a Roztokách u Prahy, kde má také nejsilnější pozici (většinovým akcionářem je Pražská energetika holding). V roce 2019 PRE Distribuce dosáhla poprvé v historii obratu přes 5 miliard korun, a to díky 800 tis. zákazníkům.
Zahraničí gigant E.ON
Jde o německou holdingovou společnost, jejíž počet uživatelů v Česku čítá 2,7 milionů a zahrnuje 26 499 km2. Řadí se tak na druhé místo v distribuci elektřiny na našem území. E.ON je poměrně mladým energetickým podnikem, který vznikla až v roce 2000 sloučením německých skupin VEBA a VIAG. Aktivity společnosti jsou zaměřeny téměř na celou Evropu. Celkově jde o 30 zemí světa, kde se také soustřeďuje na řadu technologických a environmentálních projektů, včetně ochrany ptactva a výroby energie z obnovitelných zdrojů.
