Rozhovor s expertem (1. část): ČR může mít dvě třetiny energie z obnovitelných zdrojů

Může Česko postupně zavřít své jaderné elektrárny a vydat se v energetice stejnou cestou jako Německo? Kolik stojí finanční podpora jádra, fosilních paliv nebo obnovitelných zdrojů v Evropské unii? Je správné, že se EU rozhodla zakázat obyčejné žárovky? O tom, co je „shnilého“ v české energetice, jsme si povídali s odborníkem z Aliance pro energetickou soběstačnost, Martinem Sedlákem.

Rozhovor s expertem (1. část): ČR může mít dvě třetiny energie z obnovitelných zdrojů
Rozhovor s expertem (1. část): ČR může mít dvě třetiny energie z obnovitelných zdrojů

Mohl byste krátce představit Alianci pro energetickou soběstačnost a její cíle?

Aliance pro energetickou soběstačnost (dále Alies) je nevládní organizace propojující producenty energie z obnovitelných zdrojů, profesionály z oblasti šetrného využívání energie s univerzitním a veřejným prostorem. Snažíme se využít výhod kombinace místních šetrných zdrojů energie s vysoce účinnými technologiemi. Zaměřujeme se na osvětu, propagaci moderních trendů, vzdělávání i na formování věcné diskuze a hledání konsensuálních řešení, která posunou český průmysl vpřed. Také se ve spolupráci s Českou fotovoltaickou průmyslovou asociací zapojujeme do legislativního procesu připomínkami k návrhům zákonů.

Směrnice o energetické účinnosti Evropské unie ukládá povinnost výrobcům a distributorům energií snižovat spotřebu koncových zákazníků o 1,5 % ročně. Co si myslíte o takto formulovaném cíli? 

Snižování spotřeby energie je klíčovým prvkem pro omezení využívání fosilních paliv, ale také závislosti na atomových zdrojích nebo i na ruském zemním plynu. Pomocí zateplení domů, výměny oken a dalších opatření lze srazit současnou spotřebu tepla v budovách až na polovinu.

Česká republika si tak podle evropské směrnice mohla vybrat, zda snižování spotřeby vyřeší uvalením povinnosti na energetické společnosti nebo využitím rámcových opatření – například pomocí dlouhodobého programu na podporu úspor energie v budovách. Tento krok byl logický. Česko má úspěšný program Zelená úsporám, který pomohl financovat energetickou renovaci řady domů. Pro program podpory úspor energie v budovách lze také využít prostředky z evropských fondů a výnosy z emisních povolenek. Důležité však je, aby byl program uživatelsky přívětivý a nekomplikoval zájemcům o energeticky šetrné renovace život zbytečnými administrativními úkony.

Jaký máte názor na zákaz prodeje klasických žárovek v EU a jeho obcházení skrze nabídku žárovek pro průmyslové využití, které obchodníci nabízejí běžným spotřebitelům?

Nejlepší odpovědí pro zastánce klasických žárovek je letošní Nobelova cena za fyziku, udělená týmu japonských vědců za vynález modré diody na začátku 90. let minulého století, díky které můžeme dnes používat šetrné LED osvětlení.

Světelný tok diod je 300 lumenů na watt, v porovnání se zářivkami 4x a oproti klasickým žárovkám až 18x světelnější. Díky malé spotřebě energie na svícení také LED diody přispívají k ochraně životního prostředí. Celá čtvrtina světové spotřeby energie totiž padne na osvětlení. S úsporným osvětlením přitom může postupně klesnout na minimum – diody potřebují pro svůj provoz 10x méně energie než klasické žárovky.

Domníváte se, že současný způsob dotování obnovitelných zdrojů energie v EU je správnou cestou? Jak byste reagoval na námitky, že aktuální podoba dotací příliš pokřivuje trh s elektřinou?

Energetika byla vždy ovlivňovaná státními intervencemi. Bez podpory se neobejdou ani „klasické“ zdroje jako uhlí nebo jádro. Navíc u nich jde o skryté zvýhodnění, podpora obnovitelných zdrojů je alespoň transparentní. Podpora pro obnovitelné zdroje měla za cíl rozhýbat nové odvětví šetrné energetiky a to se bezesporu povedlo. Vítr dnes v Evropě pomalu konkuruje fosilním zdrojům, solární energetika dosáhla parity sítě v Německu nebo Itálii. Postupně se bude podpora výkupními cenami u nových obnovitelných zdrojů nahrazovat tržními mechanismy – aukcemi nebo tendry na nové kapacity. Solární energetiku na budovách by přitom šlo i v Česku podpořit pomocí nefinančního nástroje – takzvaného net-meteringu, který úspěšně rozhýbal investice do šetrných zdrojů v USA.

Veřejná podpora se týká fosilních nebo jaderných zdrojů. Například ze zprávy pro eurokomisaře pro energetiku Oettingera vyplynulo, že státy EU podpořily v roce 2011 jadernou energetiku 35 miliardami eur, fosilní zdroje 26 miliardami eur a 40 miliard euro připadlo na škodách na zdraví obyvatel a na obnovitelné zdroje šlo pouze 30 miliard eur. 

Rozsáhlé zvýhodnění mají také provozovatelé jaderných reaktorů pomocí umělého snížení ručení za škody při případné jaderné havárii. Institut pro pojišťovnictví v Lipsku ve své studii kalkuluje, že pokud by si museli majitelé reaktorů platit tržní pojistku, stála by elektřina z jádra 3,50 korun na kilowatthodinu.

Konečně pak nedávné schválení dotací pro novou jadernou elektrárnu, kterou chce v Británii vybudovat společnost EdF, potvrdilo, že atomové elektrárny nelze ani po 60 letech existence tohoto odvětví stavět bez státní podpory. Elektrárna má být dokončená až v roce 2023, ale pokud by zůstaly ceny elektřiny tak nízké jako dnes, zaplatili by spotřebitelé za atomovou elektřinu dvakrát více, než skutečně stojí elektřina ze zásuvky.

Myslíte si, že je žádoucí a zároveň realizovatelné, aby se Česká republika vydala podobnou cestou jako Německo a postupně zastavila výrobu energie z jaderných elektráren?

Podle nezávislé energetické koncepce Chytrá energie z roku 2010 může mít Česko pohodlně dvě třetiny energie z obnovitelných zdrojů. Od té doby však zejména solární energetika prošla nevídaným vývojem. Jen ceny fotovoltaických modulů spadly od roku 2008 o 80 % a očekává se další pokles díky vývoji ve střídačích a dalších částech solárních elektráren. Významným zdrojem, který bohužel stále leží ladem, jsou energetické úspory. Zatímco Německo chce do roku 2040 srazit svou spotřebu o desítky procent, naše ministerstvo průmyslu chce spotřebu zvyšovat.

Česku chybí opravdu kvalitní energetická strategie. Aktualizace Státní energetické koncepce, kterou ministerstvo průmyslu píše neuvěřitelných pět let, však tento předpoklad nesplňuje. Celou prací se totiž táhne jako červená nit snaha procpat výstavbu dalších reaktorů. Jednou ji během přípravy „prodávali“ jako nástroj proti nedostatku elektřiny, jindy zase jako řešení české nezávislosti na zemním plynu. Přitom spotřeba právě zemního plynu v aktuální verzi energetické koncepce roste!

Máte nějaké výhrady k aktuální verzi novely energetického zákona?

Nejvíce kontroverzní návrhy z novely energetického zákona již naštěstí vypadly. Byl to například pokus zastropovat podporu obnovitelných zdrojů. Některá rizika však novela energetického zákona stále přináší. Jde o poplatek pro provozovatele obnovitelných zdrojů za přístup do sítě: stát dosud podporoval decentrální výrobu jako prvek, který vede ke snížení zátěže přenosové a distribuční soustavy. V důsledku navrhované změny budou naopak decentrální výrobny znevýhodněny novým nákladem. V důsledku tak jde o další zásah do provozu obnovitelných zdrojů. 

Další bod pak zavádí povinnost uchovávat doklady k elektrárně až po dobu 25 let a nahlásit OTE investiční náklady: tyto návrhy jsou v rozporu s realitou, kdy provozovatelé, kteří zdroj dnes provozují, nemuseli být staviteli tohoto projektu a nemají tak všechny původní doklady (z logiky obchodu by jim stavitel prozradil svůj zisk). Není také jasné, proč MPO navrhuje tuto povinnost pouze pro provozovatele obnovitelných zdrojů a další příjemce veřejné podpory takovou povinností nezatěžuje. Běžná povinnost uchovávat doklady je přitom 10 let.