Jakub Karas napsal knihu 222 tipů a triků o dronech, která se dá považovat za takovou českou bibli pro všechny nadšence do létání s bezpilotními stroji. V rozhovoru nám prozradil, jak daleko v budoucnosti je podle něj vzdálené doručování zásilek nebo taxikaření provozované droními letkami, i jak nově připravovaná legislativa EU změní pravidla pro létání hobby dronařů i profesionálů.
Úvodní fotografie: Jakub Karas. Zdroj: UpVision
Už 16 let pracuji v oboru letecké fotogrammetrie, tedy vytváření map a modelů na základě leteckých fotografií. U letecké fotogrammetrie se ve spoustě případů přešlo z klasických pilotovaných letadel na drony, protože mohou létat níž a jsou levnější.
Kolem roku 2012, když jsem pracoval ve firmě Geodis, jež tvořila mapové podklady pro Google nebo Mapy.cz, jsme začali jako první v Česku testovat využití větších komerčních dronů. Jeden takový stroj stál klidně i 1,5 milionu Kč. Dnes se ceny pohybují úplně v jiných hladinách. Zkoušeli jsme je pro mapování, tvorbu 3D modelů nebo technické inspekce elektrického vedení aj. V roce 2013 jsme pak založili firmu UpVision zaměřenou čistě na služby poskytované drony a dražší stroje jsme vyměnili za drony střední cenové kategorie.
Od 50 tisíc do 900 tisíc. Najdete mezi nimi i nějaké Phantomy, ale spíš jde o větší drony, kam lze umístit různé senzory. Malý dron vždycky ponese jen kameru, která udělá fotky nebo video, zatímco větší stroj může mít termovizi, multispektrální kameru, laserový skener atd.
Obrací se na nás třeba energetické firmy nebo správci dopravních staveb. Prováděli jsme inspekci solárních elektráren, kdy dron termovizí identifikuje poškození solárních panelů. Pro distributora energií jsme zjišťovali poškození izolovaného vedení v lesích nebo v bažinách, kam se dá jen obtížně dostat.
Pro Ředitelství silnic a dálnic jsme zkoumali vznikající poškození silnice, které ještě nejde na povrchu cesty okem spatřit, ale termovizí už vybouleniny a jiné nesrovnalosti odhalíte. Pro správu železnic jsme mapovali profily tratí a vyráběli 3D modely nádražních budov. Fotíme i české památky pro propagační kampaně CzechTourism.
Bezpečnostní útvary si tyto aktivity budou chtít zajišťovat primárně sami. Pomáhali jsme ale při cvičení hasičských jednotek, které zkoumaly, jak jim drony ulehčí koordinaci zásahu například u potápějící se lodi na Slapech nebo při termovizním pátrání po osobách.
Určitě, sem patří stratosférické drony, jež se mohou pohybovat ve výšce 20 km od země a šířit internet ale také snímat s povrch s přesností na 2 cm. Mohly by proto nahradit různé kamerové systémy.
Jelikož jde většinou o solárně poháněné stroje, zůstanou tam i měsíc.
Příklady, které dnes vidíte v médiích, jsou převážně marketingovými akcemi. Často jde o jednorázové lety, někteří lidé při nich mají ještě helmy, všechno ovládá někde zezadu člověk. Spousta firem si dnes pořídí dron jen na podporu marketingu, ale už neřeší, co s ním. Najdou se ale i převážně globální hráči, kteří tuto technologii berou vážně (např. Amazon, Airbus, Google atd.)
Největší rozvoj tímto směrem nejspíš zažijí v Asii, kde bezpečnostní předpisy a pravidla nejsou tak striktní jako v západním světě. Ve Spojených státech si doručování drony dokážu představit třeba při nošení zásilek na předměstí, ale nedá se počítat s tím, že se taková služba brzy objeví v centrech měst.
Na druhou stranou už se vyvíjí Unmanned traffic management (UTM) neboli systém řízení bezpilotního provozu, kdy budou drony identifikovatelné ve vzduchu v reálném čase, takže nepůjde o takovou hrozbu pro vzdušný prostor. Dnes dron ve vzduchu vlastně nikdo nevidí, ani letadlo či vrtulník.
Uživatel v aplikaci vidí, jestli se v daném místě neobjevují omezení pro let, aby si mohl naplánovat trasu. Maia dále umožňuje ukládat si všechny lety do letového deníku, sdílet lety, zobrazit na mapě další uživatele, se kterými může i komunikovat a jiné funkce.
Do budoucna by měla aplikace fungovat jako zmíněný UTM systém, kdy se odešle naplánovaný let příslušné autoritě (Řízení letového provozu nebo Úřad pro civilní letectví), který ji online schválí, nebo zamítne. Po schválení pilot zablokuje v dané letové hladině vzdušný prostor a všichni proto vědí, že tam právě někdo létá. Maia se dá použít na území celé Evropy.
Myslím, že u nás máme jednu z nejlepších legislativních úprav v Evropě. U amatérů s drony do 25 kg může s bezpilotním letounem létat v podstatě kdokoli, ale nesmí se létat nad městy, nad lidmi, v chráněných zónách (národní parky aj.) nebo v bezletových zónách jako Pražský hrad, ale i nad chemickými závody a jadernými elektrárnami. Také musí pilot létat se strojem vždy v dosahu vizuálního dohledu, tedy mít ho na očích.
Může vyšplhat až do 5 milionů Kč, ale záleží na závažnosti prohřešku. Nicméně, velká část udělených pokut připadá na zahraniční turisty v Praze, kteří si chtějí vyfotit právě Pražský hrad nebo Staroměstské náměstí. Samozřejmě pokuta ve výši 5 milionů nikdy nepadla, částky se pohybují spíše kolem 5 až 100 tisíc korun
Co se dá považovat za první předchůdce dronů?
Já jsem shlédl i video jedné nejmenované „celebrity“, která si s dronem vylítla z okna hotelového pokoje poblíž brněnského výstaviště. Chlubila se přelety nad silnicí, v mlze, stroj v některých úsecích vůbec neviděla a pak to zveřejnila na streamu, kde mohla k podobným kouskům „inspirovat“ stovky dalších.
Tady by mělo dojít k exemplárnímu trestu, aby se taková „divočina“ v létání nešířila. Podobné případy má na starosti asi pět lidí na Úřadě pro civilní letectví. Ti ale kromě toho řeší nové registrace dronů, jejich obnovování a další věci, takže reagují spíš na to, že někdo někoho udá.
Nějaká čísla se objevují ve zprávách Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod (ÚZPLN), ale jde třeba o 3 až 5 situací za rok, které nahlásili profesionální piloti dronů. Naopak, malé drony padají poměrně často, ale nikdo to nikam nehlásí, takže taková statistika vlastně neexistuje.
Minimálně každý týden se na diskuzních fórech dronařů objeví nějaká zpráva, že někomu ulétl nebo spadl dron v určité lokalitě, a proto ten nešťastník shání lidi, kteří mu zatoulaný dron pomohou hledat. Dnes najdete drony ve ztrátách a nálezech mnoha obcí. Místo plakátů vylepených po městech typu: „Ztratil se mi pes“, narazíte na inzeráty: „Ztratil se mi dron v městském parku“. I když něčím takovým by se člověk moc chlubit neměl, protože v takovém prostoru se létat nesmí.
U komerčního létání se neobejdete bez povolení k leteckým pracím, což obnáší teoretické a praktické přezkoušení, pojištění pro bezpilotní letoun atd. Každý stát to má řešeno jinak, proto se EU snaží o unifikaci podmínek.
Nově budou muset také všichni prodejci dronů v EU k dronu přiložit standardizovaný informační leták, co daný bezpilotní letoun smí a nesmí. Když si dneska někdo pořídí dron přes eshop, neví mnohdy nic. Koupí dron a už večer si jde zalítat, aniž by tušil, že třeba v Praze stejně jako v jiných městech je to zakázáno.
Dále nové evropské zákony dělí užívání dronů do tří kategorií; otevřené, specifické a certifikované. Poslední zmíněná stojí trochu mimo běžné užití, do otevřené patří především hobby amatérští dronaři a do specifické profesionální piloti.
Novinkou otevřené kategorie bude povinná registrace všech pilotů s drony nad 250 gramů. Po vyplnění online formuláře, kde si člověk projde i rekapitulací všech pravidel, a zaplacení symbolického poplatku bude každému přiděleno vlastní číslo, které se nalepí na stroj. Podobně to například funguje už déle v USA. Amatérům se to asi nebude moc líbit, protože budou vedeni někde v databázi. Na druhou stranu to považuji za takový, aspoň psychologický, tlak na odpovědnější létání.
U specifické kategorie se počítá s nějakou formu UTM aplikace, jež umožní online schvalování zamýšlených letů. Díky tomu pak bude povoleno létat i mimo vizuální dosah pilota. To znamená velký pokrok v komerčním využití dronů. Pro představu při inspekci elektrického vedení dnes dron uletí asi 500 metrů, aby ho pilot neztratil z vizuálního dohledu, a pak se musí člověk přemístit. Dron by ale urazil i vzdálenost 5 kilometrů, kdyby neexistovala tato podmínka.
Možné to je, ale v tomto odvětví se setkáte s obrovskou konkurencí. Lidé si většinou koupí stroje typu Mavic či Phantom a vyřídí si registraci pro komerční létání. Ale tito poctivci zastupují menšinu. Mnoho uživatelů to zkouší nelegálně bez registrace, takže si naúčtují mnohem méně a snižují tak cenu poskytované služby na trhu pro všechny.
Rádi byste se mrknuli na fotky a videa z dronu z exotických destinací a naladili se na čas letních dovolených? Máme něco přesně pro vás!
Takových států najdeme docela dost. Svým způsobem se tak můžeme dívat i na Českou republiku, protože jsme národem hračičků a kutilů, které tyto věci baví.
Na počet obyvatel si myslím, že patříme k těm zemí, kde se dronům velmi daří. Jinak musím jmenovat Čínu, odkud pochází jeden z největších výrobců (DJI) a také Spojené arabské emiráty, kde pořádají různé droní soutěže, snaží se tam nalákat startupy zaměřené na drony a jako první oznamují, že u nich budou v dronech létat lidé místo taxíků.
Už jsou na světě první prototypy, pár lidí uvnitř sedělo a letělo na malé vzdálenosti. Myslím si, že v první fázi bude droní „taxík“ dopravovat cestující po vytyčené trase z bodu A do bodu B a poslouží spíš jako turistická atrakce. Na funkční aplikaci v městské dopravě si ale ještě tak 20 let počkáme.
Vývoj se překotně žene kupředu, takže každým dnem vzniká nějaký nový nápad, nová aplikace. Někdy se objeví i bizarní využití jako dron, který vám bude v Londyně držet deštník. Kolikrát se člověk diví, s čím se firmy snaží prorazit. Jen proto, abyste se nemuseli obtěžovat držením deštníku, bude po Londýně létat deset tisíc dronů? Asi tato idea měla jen šokovat.
Jak funguje virtuální baterie a kolik za ni zaplatíte? Podívejte se na porovnání hlavních dodavatelů nabízejících virtuální baterii do fotovoltaiky.
Fotovoltaika je jedním z nejrozšířenějších zdrojů obnovitelné energie u nás. Může solární panel vyrábět elektřinu i zimě? A pokud ano, kolik jí vyprodukuje?
Každoročně v druhé polovině ledna je Ostrava místem konání specializované výstavy INFOTHERMA. Přijďte se podívat na nejmodernější produkty, aktuality a služby spojené s energiemi.