Vynálezce Saul Griffith: Vymyslel létající elektrárny i roztomilé nafukovací roboty
Když studoval vysokou školu, profesoři mu dali přezdívku „motor na vynálezy“. Nijak nepřeháněli. Rodák ze Sydney, který se často obléká, jako by právě vylezl z popelnice, totiž stál u zrodu myšlenky na draky, kteří krouží ve větru a vyrábějí tím elektřinu, nebo solární panely, které se otáčejí za sluncem jako slunečnice. Seznam jeho fascinujících vynálezů tím ale ani zdaleka nekončí.
Autor fotky: Pop!Tech, pod licencí Creative Commons, obrázek byl upraven.
Saul Griffith (*1974)
Australskoamerický vynálezce, inženýr a podnikatel. Podílel se na založení mnoha progresivních společností včetně Makani Power (letající draci na výrobu elektřiny), OtherLab (malá nezávislá laboratoř), OptiaOpia (levné kontaktní čočky) či Sunfolding (solární panely, jež se otáčí za sluncem). Jako vědec je také aktivní ve firmě Pneubotics, která vyvíjí roboty z látky, jež se hýbou díky stlačené kapalině uvnitř těla.
Saul Griffith nemá rád, když v novinách popisují dětství vynálezců jako období, kdy zvídavé děti rozebírají přístroje na součástky, co hoří, zapalují a co bouchá, vyhazují do vzduchu, přestože podobné dětství sám prožil.
Když mu bylo sedm let, skoro celé léto strávil přemýšlením nad tím, jak by si vyrobil Batmanův vystřelovací hák. Po studiu materiálového inženýrství v Sydney opustil Austrálii, aby pokračoval jako doktorand na MIT (Massachusettský technologický institut) ve Spojených státech. Přestože dle slov svých kolegů vypadal jako šílenec, dokázal sypat z rukávu jeden vynález za druhým.
Když víte, kde stojí popelnice, můžete začít dělat pořádnou vědu
Tuto životní etapu popsal následujícími slovy: „Většina studentů MIT nikdy plně nevyužije potenciál zdejších laboratoří. Když ale víte, kam se odváží odpad z učeben a které laboratoře zůstávají otevřené i v noci, můžete uskutečnit všechny svoje šílené nápady.“
Velké myšlenky z malých laboratoří
Griffith ale z velkých univerzitních laboratoří nikdy příliš nadšený nebyl. Podle něj se po úspěchu projektu Manhattan či Apollo začala dělat věda hlavně v obrovských centralizovaných pracovištích a postupně mizely malé nezávislé laboratoře, kde v menších týmech vznikaly opravdu inovativní projekty.
Aby to změnil, založil po škole s pár přáteli malou laboratoř Squid Labs. V pronajatém skladě, kde spolu se svou budoucí manželkou žil v podkrovní místnosti, aby ušetřili za náklady, se zrodily zajímavé nápady.
Anketa
Solární cesty se v Squid Labs neujaly
Vymysleli tady elektrické lano, které samo detekuje váhu své zátěže nebo zdroj elektřiny pro nízkonákladový notebook pro děti z rozvojových zemí (pod hlavičkou projektu One Laptop per Child). Spolupracovali na nápadu silnic a cest ze solárních panelů, které zavrhli jako krajně nevhodné řešení, a založili web s radami pro domácí kutily na sestrojení různých podivných vychytávek.
Na stránkách Instructables.com najdete mezi manuály na různá praktická udělátka třeba i návod, jak si vyrobit počítačovou myš z těla mrtvé myši.
Kam nechodí lékař, nemůže ani Saulův vynález levných čoček
S technologií, jak vyrobit extrémně levné kontaktní čočky pro lidi z třetího světa, ale Griffith narazil. Přestože originální stroj fungoval, jak měl, na trhu se nikdy neuchytil. Ukázalo se, že kvůli malé dostupnosti lékařské péče (zoufalý nedostatek očařů i přístrojů na měření zraku) nenajde vynález uplatnění.
Draci třepotající se ve větru nejsou jen hračka pro děti
Inovátorský průjem ve Squid Labs trval 3 roky. Výzkumné pracoviště ukončilo činnost v roce 2007, ale zůstalo po něm mnoho samostatných projektů, které dál žily vlastním životem. Jedním z nich je i společnost Makani Power, která dělá do větru. Tedy vyvíjí létající větrné elektrárny. Takových je celá řada.
V Makani Power vyrábí elektřinu „draci“ kroužící ve výšce 140 až 310 metrů nad zemí. Draka připoutává k zemi dlouhé vodivé lano, jež také přivádí energii z roztočených vrtulí do pozemní stanice.
Co dokáží roboti měkcí jako plyšáci?
Zvyk má železnou košili, a proto Saul krátce po uzavření laboratoří Squid Labs rozjel podobné výzkumné centrum, které pojmenoval Otherlab. Právě v OtherLab pracují na nafukovacícch robotech. Nejde o žádnou hračku pro znuděné vědce. Výrobní cena robotů z látky naplněných stlačenou kapalinou je totiž v porovnání s kovovými protějšky velmi nízká. Navíc roboty měkoučké jako babiččina peřina lehce přepravíte, kamkoli je potřeba.
Technologie tzv. „lehké robotiky“ se dá využít v továrnách, pod vodou pro snadnou manipulaci s objekty nebo jako šikovná náhrada za berle či kolečkové křeslo.
A protože videí s nafukovacími roboty není nikdy dost:
Zajímavosti ze života Saula Griffitha:
- Přispěl k rozvoji Howtoons, tedy komiksu, který má zábavnou formou přiblížit vědu dětem. Z jedné komiksové knihy se později stal web s podobným zaměřením.
- Jeho citát: „Nestačí jen konstatovat, že potřebujeme, aby pár nerdů vymyslelo nějaký nový zdroj energie a další skupina nerdů vymyslela, jak se zbavit naší závislosti na uhlí. Musíme zůstat skeptičtí, protože není jasné, jestli se to těm nerdům vůbec kdy podaří. Ruku v ruce musí jít i změna v myšlení lidí (jak zacházet s omezenými zdroji naší planety).“
- Do kampusu MIT cestoval vždycky na kole s notebookem a knihami uschovanými v přepravní kabele, jakou používají poslíčci pro donášku pizzy.
- Název Squid Labs odkazuje na oliheň (anglicky squid), protože podle Griffitha se v jeho laboratoři setkávali lidé s bystrým zrakem, velkými mozky a dobrou schopností skládat puzzle.
- Griffithovo duchovní dítě, firmu Makani Power, později odkoupil Google.
- Za vynález stroje pro levnou výrobu kontaktních čoček získal australský vynálezce grant pro génia, tedy ocenění od MacArthurovy nadace udělované slibným vědeckým nadějím.
