Jedním z nich byly minikáry, tedy bezmotorová vozítka, která jedou samospádem z kopce. Když se mi začátkem 80. let narodily děti, přidal jsem na minikáru elektrický motor a nakonec postavil vozítko na elektřinu, aby děti mohly jezdit doma i po chodbách ve škole.
Pak jsem chtěl taky něco pro sebe, a proto jsem si koncem 80. let postavil u sebe v obýváku elektrický monopost.
Kde jste sehnal díly pro tento vůz?
Když u nás doma všichni usnuli, rozbalil jsem plány a začal kreslit. Co jsem mohl vyrobit sám, jsem udělal a zbývající díly jsem získával skrze Svaz pro spolupráci s armádou (SVAZARM), který sdružoval technologie využitelné v potenciálním válečném konfliktu. Tam spadaly tehdy i elektromobily pro případ, že by došla ropa a my bychom museli za války jezdit na elektřinu a bránit vlast.

Ze SVAZARMu jsem nakonec dostal povolení svařit si rám monopostu, akorát jsem musel čekat, až jediný svářeč schopný svářet hliník bude střízlivý, což se v pracovní době zas tak často nestávalo. V roce 1989 ještě před revolucí jsem jel na mezinárodní závody elektromobilů do švýcarského Emmenu, kde mi jako exotovi z východu odpustili startovné a já zvítězil v kategorii vozidel od 500 do 750 kg.
Nejspíš už se tušilo, že přijde revoluce, takže jsem ve Švýcarsku získal zakázku na 1000 elektrických Favoritů. O Češích se vědělo, že jsou levní a šikovní.
Nejdřív se začalo s výrobou zkrácené verze Škody Favorit, vznikla Škoda Shortcut a později se rozjela sériová výroba vozy Škoda Eltra 151L a 151 Pick-up, což ale zastavilo převzetí Škody Auto Volkswagenem v roce 1993.

To zmrazilo rozvoj elektromobility v ČR?
Elektromobilita, vlastně na celém světě, probíhá ve vlnách. Zažili jsme 4 vlny. První obrovská vlna začala kolem roku 1900, kdy tady jezdilo víc elektroaut než všech ostatních dohromady. Potom se víc rozmáhala těžba ropy, Ford zažil velký úspěch s Modelem T a elektromobilita naopak hluboký propad.
Druhou vlnu zájmu přinesly 70. léta 20. století a ropná krize, takže se vyrobila pár elektrických auťáků, u nás to byl třeba 1. československý elektromobil EMA 1, pak i EMA 2. Ropné šoky pominuly a další oživení přišlo až s růstem ceny ropy během války v Perském zálivu (1990-91). To už k elektromobilitě přičichl Renault, Peugeot, Volkswagen i General Motors, i když většina z tehdy vyrobených aut skončila zakrátko na šrotištích. Čtvrtá vlna z roku 2008 nastartovala nezvratný proces zájmu o elektromobily.
Jak moc té poslední vlně podle Vás pomohla Tesla?
Ohromně, kdyby nebylo Tesly, elektromobily mají pořád dojezd okolo 100 km a všichni budou pořád říkat, že to nejde. Ale Tesla ukázala, že to jde. Bez této automobilky by elektromobily nikoho nezajímaly, možná by maximálně shora nutili obce a kraje, ať s takovými auty na omezenou vzdálenost jezdí pro poštu.
Co považujete za největší úspěch Asociace pro elektromobilitu ČR, jíž jste předsedou?
Snažili jsme se prací na výstavách i všude možně mezi širokou veřejností, aby se elektromobily dostaly do povědomí lidí, a to se nám snad povedlo.

Čeho byste s Asociací chtěli dále dosáhnout?
Třeba v Praze bychom chtěli umožnit nabíjení elektromobilů ze zásuvek v pouličním osvětlení, ne ale pro pár sloupů jako hezké PR. Ideálně aby Pražané mohli využívat kolem tisícovky takových lamp.