Aktuality

Emisní povolenky zdražují. Jak ovlivňují cenu elektřiny?

Jak přesvědčit velké znečišťovatele ovzduší, aby snižovali produkci oxidu uhličitého? Takovou otázku řešila Evropská unie, aby splnila závazek plynoucí z Kjótského protokolu. Řešení měly přinést tzv. emisní povolenky, které fungují zjednodušeně jako motivační kolektivní hra.

Emisní povolenky zdražují. Jak ovlivňují cenu elektřiny?
Emisní povolenky zdražují. Jak ovlivňují cenu elektřiny?

Stát rozdává karty odpovídající určitému objemu vyprodukovaných emisí. Hráči, především z řad průmyslových podniků, se během roku činí, aby hodnotu na svých kartách při své produkci nepřekročili a po závěrečném součtu výsledků musí vrchnímu krupiérovi vrátit část karet odpovídající objemu skutečně vyprodukovaného CO2. Co jim zbude, mohou prodat jiným hráčům, kteří nebyli tak úspěšní ve své snaze o snížení produkce skleníkových plynů. Velmi zjednodušeně řečeno. Teď přijde ta složitější verze.

Emisní povolenky fungují zjednodušeně jako motivační kolektivní hra.

Co se stalo v Kjótu?

Řada průmyslových zemí již v roce 1997 dojednala závazek snížit emise skleníkových plynů. Výsledkem byl právě Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách, který většina zúčastněných zemí (včetně ČR) během následujících let ratifikovala. Oproti původním předpokladům ratifikaci nakonec zamítly Spojené státy. V první fázi mezi lety 2008-2012 se jednalo o závazek snížit společně emise skleníkových plynů minimálně o 5,2 % oproti stavu roku 1990. Konkrétní závazky jednotlivých zemí se lišily. Dodatek z roku 2012 zajistil pokračování závazku v letech 2013-2020. Ne všechny státy, které k závazku přistoupily v prvním období, se rozhodly pokračovat i v druhém. Pro státy EU z toho vznikl požadavek snížit do roku 2020 emise o 20 % v porovnání s rokem 1990. V následujícím období v letech 2021-2030 pak o 40 % oproti roku 1990.

Šance pro elektromobily. EU radikálně snížila emise do roku 2030

počet hlasů: 5

Emisní povolenka umožňuje vypouštět skleníkové plyny do ovzduší

Jednotlivé státy mohou využít různých mechanismů, jak velké znečišťovatele ovzduší přimět ke spolupráci nebo je podpořit v zavádění ekologicky šetrnějších technologií. Jednou z možností jsou právě emisní povolenky zavedené napříč Evropskou unií. Členské státy přistoupily k závazku na snížení produkce CO2 společně jako jeden celek. Je tedy dopředu dáno, kolik emisí mohou za rok společně vyprodukovat.

Jedna povolenka opravňuje k vypuštění jedné tuny CO2. Každý stát dostane vždy určitý počet povolenek, které rozdělí mezi velké podniky z odvětví energetiky, hutnictví, chemického průmyslu, letecké přepravy a dalších. U nás platí, že podniky musí během celého roku monitorovat svoje emise a vykazovat je Ministerstvu životního prostředí. Počet povolenek odpovídající objemu vyprodukovaných emisí musí po ročním vyúčtování státu vrátit. Pokud jim nějaké povolenky zbudou, mohou je prodat na evropských energetických burzách jiným subjektům. V případě, že podnik vyprodukoval více emisí, než kolik získal povolenek, musí si zbývající objem dokoupit. Pokud státu po uplynutí ročního období patřičný počet povolenek nevrátí, čeká jej pokuta a povinnost vyčlenit tyto povolenky v příštím roce.

Emisní povolenka umožňuje vypouštět skleníkové plyny do ovzduší

K čemu slouží emisní obchodování?

Celá myšlenka emisních povolenek vychází z předpokladu, že takto nastavený systém povede k maximální efektivitě vynaložených nákladů na snižování emisí. Každý podnik totiž musí zvažovat, jestli se mu více vyplatí investice do redukce emisí, nebo nákup dodatečných povolenek. Cílem je tedy motivovat podniky, u kterých je snížení emisí ekonomicky nejméně nákladné, k investicím do nových technologií a inovací.

ČR vstoupila do Evropského systému obchodování s emisemi (European Union Emission Trading Scheme, EU ETS) již v roce 2005. Spadá pod něj více než 11 tisíc evropských podniků. V rámci tohoto systému se jednotlivým evropským zemím přiděluje určité množství emisních povolenek. Nepředstavujte si je jako nějaké kartičky či papíry, jedná se o elektronický zápis v národním registru povolenek. Státy definované v prvním dodatku ke Kjótskému protokolu mohou mezi sebou obchodovat také v systému Mezinárodního emisního obchodování (International Emission Trading, IET). Samotné státy pak výnosy z prodeje povolenek používají k různým účelům. U nás prostředky získané z emisních dražeb míří např. na financování dotačního programu Nová zelená úsporám na podporu energeticky úsporného bydlení.

Česko chce ulevit velkým znečišťovatelům, záměr kritizují ekologové

počet hlasů: 2

Kritika emisních povolenek: Nejasné výpočty a minimální dopad

Emisní povolenky si od počátku vysloužily poměrně bohatou kritiku. Když pomineme argumenty odpůrců konceptu globálního oteplování jako takového, stále zbývá řada trefných připomínek. První spočívá v komplikovaném způsobu výpočtu vyprodukovaných emisí. V praxi se totiž jednotlivé skleníkové plyny složitě přepočítávají na ekvivalent odpovídající jedné tuně CO2. Kritikové poukazují na nemožnost změřit přesné množství emisí i potenciál pro svévolné upravování každoroční bilance podniku nebo celých států.

Kritika emisních povolenek: Nejasné výpočty a minimální dopad

Další výtka míří k zanedbatelnému globálnímu dosahu evropského snažení. V celosvětovém srovnání produkují evropské státy ani ne 10 % všech emisí skleníkových plynů. Evropský systém obchodování s emisemi navíc reguluje pouze okolo 45 % produkce skleníkových plynů v Unii. Do systému není zahrnuto zemědělství ani pozemní doprava. Kritikové upozorňují, že se spíše než o pomoc planetě jedná o pozvolnou likvidaci evropského průmyslu. Některé firmy navíc stěhují svoje provozy do zemí bez regulací emisí a produkty vozí zpět do EU. Globální ekologické dopady jsou tak v součtu ještě vyšší.

Paralýza trhu s emisními povolenkami po finanční krizi odeznívá

Další ránu pro emisní povolenky přinesla finanční krize z období okolo roku 2008, kdy padající ekonomika přispěla ke snižování objemu výroby v mnoha oblastech průmyslu. Díky tomu podniky vyprodukovaly méně emisí, neupotřebené povolenky se začaly hromadit na trhu a jejich cena klesala na minimum. Nejenže hrozil úplný krach obchodování s povolenkami, ale zároveň tento nástroj přestal plnit svoji funkci, protože podniky k žádným krokům směřujícím ke snižování emisí nemotivoval.

Na konci loňského roku proto padlo v EU rozhodnutí o reformě, která začne platit od roku 2021. Kromě legislativních změn napříč členskými zeměmi bylo avizováno stahování nadbytečných povolenek z trhu. Za celou dobu fungování systému se povolenky prodávaly nejdráže za cca 29 eur a nejlevněji za méně než 3 eura. Od finanční krize cena dlouho kolísala okolo 5 euro za jednu emisní povolenku. V této době trh s povolenkami prakticky neplnil svůj účel. Podle tehdejších odhadů by bylo třeba dosáhnout minimálně desetinásobku ceny za povolenku, aby byly podniky skutečně motivovány ke snižování emisí. Změna přišla přibližně v polovině roku 2017 po ohlášení blížící se reformy, kdy začaly ceny prudce stoupat kvůli hromadnému skupování povolenek některými subjekty, které se jimi chtěly předzásobit. Svoji roli ale sehrály také rostoucí ekonomické ukazatele a obecně zvyšování produkce.

Hybridní pohon: Zjistěte, jak funguje a zdali pomůže ekologii

počet hlasů: 4

Aktuálně se cena jedné povolenky pohybuje nad hranicí 25 eur a řada analytiků přináší optimistické zprávy, že nastavený systém opět začíná fungovat. Důsledky zvyšování cen povolenek se již projevují i v reálu. V Německu začínají mít uhelné elektrárny, coby největší znečišťovatelé, problém s konkurenceschopností. U nás patrný trend zvyšování objemu výroby elektřiny v paroplynových elektrárnách o desítky procent oproti předchozímu roku také signalizuje probíhající změnu. Další vývoj cen emisních povolenek je však vzhledem k celé řadě vlivů velmi obtížně předvídatelný.