Úvodní fotografie: pohled na 3. a 4. reaktor jaderné elektrárny Černobyl a řeku Pripjať. Foto: Elektrina.cz
Bitva o Černobyl (2006)
Pokud se jednou odhodláte k výletu do uzavřené zóny Černobylu, velmi pravděpodobně vám před vstupem pustí tento dokument Thomase Johnsona.
Vypráví o neohrožených likvidátorech, kteří riskovali své životy, aby zabránili další možné explozi reaktoru, jež mohla proměnit půlku Evropy v neobyvatelnou pustinu. Bohatou informační nálož doplňují rozhovory s přeživšími účastníky a také reálné záběry z města Pripjať před havárií i po ní.
Černobyl (2019)
Strhující pětidílná minisérie z dílny televizí HBO a Sky přitahuje diváky k obrazovkám jako magnet. Hrdinové nesvádějí boj jen s neviditelným nepřítelem v podobě radiace. Stejně tvrdě pracovníky elektrárny drtí i rigidní hierarchický systém, kde soudruzi nepřipouštějí žádné pochybení ani neuposlechnutí rozkazu.
Před kritickým stavem věcí nemůže zavřít oči sovětský nukleární vědec Valerij Legasov (v podání herce Jareda Harrise), kterého moskevské politbyro poslalo do Černobylu zhodnotit situaci a hlavně nerozšiřovat paniku. Usměrňovat ho má komunistický funkcionář Boris Ščerbina ztvárněný Stellanem Skarsgardem.
Série klade důraz na historicky přesné zachycení událostí. Přesto se mezi skutečnými postavami objevuje jedna zcela smyšlená, jaderná fyzička Uljama Chomjuková z Běloruska, která se pídí po skutečné příčině výbuchu. Působí to trochu jako násilné začlenění ženské hrdinky do příběhu.
Pro navození správné dramatičnosti občas tvůrci sáhnou i po menších "úpravách" historie. Třeba k pádu helikoptéry nedošlo při shazování pytlů s pískem na doutnající reaktor, jak to ukazuje seriál, ale až o 6 měsíců později při pracech na likvidaci škod.
Bábušky z Černobylu (2015)
Dokument režisérek Holly Morrisové a Anne Bogartové se vymyká z dlouhé řady pochmurně laděných snímků o Černobylu.
Navštívíme v něm skupinku stařenek s tuhým kořínkem, které se po evakuaci ze zóny 30 km od elektrárny navzdory zákazu vrátily do svých domovů. Žijí v radiací zamořených vesnicích a vesele konzumují brambory a zeleninu vypěstované na kontaminovaných zahrádkách, houby z okolí nebo ulovená zvířata ze zdejších lesů. Více než radiace se prý bojí hladu. Přežily už ukrajinský hladomor z 30. let, vpád nacistů během druhé světové války, a proto už je jen tak něco nerozhází, ani atom utržený z řetězu.
Houževnaté seniorky přes těžký život v polorozpadlých chaloupkách bez elektřiny srší energií a vtipkují s reportéry. Když bábušku jeden z nich pochválí, že dobře vypadá a zeptá se, jestli je to tím, že chodí tancovat, žena odvětí: „ A kam? Nemáme tady noční klub.“