Pokusy o stvoření umělého člověka lákají lidstvo už odpradávna. Díky rozvoji technologií v posledních desetiletích se však roboti inspirovaní lidskými bytostmi přesouvají ze stránek knih a filmového plátna do reality. Podívejte se na výtvory Hiroshiho Ishigura a Davida Hansona.
Když se dnes řekne android, možná si vybavíte mobilní operační systém, který vyvinula skupina počítačových fandů a později ho odkoupila společnost Google. Pojem ale vznikl dávno před invazí chytrých telefonů, a to spojením řeckých pojmů andros (muž, člověk) a eidos (podoba, tvar).
Označuje tedy neživý předmět, stroj, jehož úkolem je připomínat a napodobovat člověka, primárně vzhledem, ale v odvážnějších představách také chováním a dokonce i myšlením.
Pokusy vytvořit mechanickou napodobeninu člověka sahají hluboko do minulosti. Lidé byli vždy fascinováni tím, co dokáže příroda stvořit, a proto se ji, nutno podotknout, že nejprve bez valných úspěchů, snažili napodobit. Bez rozvinutých technologií, které má lidstvo k dispozici dnes, jejich výtvory člověka připomínaly pouze vzdáleně.
První snahy o zkonstruování umělé lidské bytosti proběhly už ve starověku. O totéž se na sklonku 15. století podle nalezených nákresů pokoušel i všestranný renesanční umělec, badatel a vzdělanec Leonardo da Vinci. Jeho návrh mechanického člověka připomínal bojovníka v brnění, u něhož by vnitřní soustrojí zajistilo provedení několika jednoduchých pohybů.
I když habsburský císař Rudolf II. nebyl příliš dobrým panovníkem, nadšeně podporoval kulturu, umění a především vědu, její pochybná zákoutí nevyjímaje. Praha se proto během jeho vlády (1576-1611) stala útočištěm alchymistů, astrologů a astronomů z různých koutů světa.
Právě do rudolfínské doby je proto zasazena legenda o pražském golemovi. Socha pomocí tajemného šému oživená člověkem se však v židovské mystice vyskytuje odpradávna.
S rozmachem technologií ve 20. století přestala být vidina výroby androida, který by byl k nerozeznání od skutečného člověka, nereálným přáním.
V roce 1920 do hry vstupuje výraz robot, který se poprvé objevil v dramatu Karla Čapka. Označení postupně proniklo do dalších jazyků, až získalo mezinárodní platnost, což dokazuje skutečnost, že se po celém světě běžně využívá dodnes.
Robotika v posledních letech bez přestání překračuje nové hranice. Sofistikované imitace lidských bytostí stále vystupují z oblasti literatury a sci-fi filmů, aby se staly součástí reality.
Výzkumy věnované humanoidním robotům probíhají na mnoha vědeckých pracovištích a ve výzkumných laboratořích napříč kontinenty. Mezi vůdčí osobnosti robotiky však nepochybně patří Hiroshi Ishiguro z Japonska a Američan David Hanson.
Oba vědci představili již několik sérií robotů, jejichž cílem je co nejvěrněji napodobovat živé lidi, nejen prostřednictvím pohybů, ale také propracovanou mimikou tváře i schopností interakce.
Profesor Ishiguro je předním japonským vědcem v oblasti robotiky a jedním z pionýrů vývoje humanoidních androidů. Jeho domovským pracovištěm je univerzita v Ósace.
Ishiguro proslul konceptem vývoje geminoidů, tedy humanoidních robotů, jež mají být co nejvěrnější kopií konkrétních osob. V minulosti tak mimo jiné vytvořil svého vlastního dvojníka (Geminoid HI – 4), ale také androida, který dostal označení Geminoid DK, protože byl mechanickou napodobeninou dánského profesora Henrika Scharfeho.
Ósacký badatel se věnuje také výrobě gynoidů, tedy humanoidních robotů, jejichž předobrazem je žena. Jeho prozatím poslední realizovaný projekt představuje autonomní robotka Erica. Na první pohled byste ji pravděpodobně nerozeznali od japonské teenagerky.
A možná ani na ten druhý: Erica dokáže vnímat mluvené slovo a reagovat na jednoduché konverzační otázky. Mluví plynule a relativně přirozeným hlasem a díky vyspělé výrobní technologii dokáže rozeznat a imitovat lidskou mimiku.
Navzdory tomu, že je gynoid vybaven 49 pohyblivými klouby, prozrazují jeho nepřirozený původ mírně trhavé pohyby. Přesto představuje důležitý krok ve vývoji mluvících humanoidních robotů. Ostatně, posuďte sami:
Také doktor David Hanson se dlouhodobě věnuje vývoji humanoidních robotů. V minulosti mimo jiné pracoval ve společnosti Disney, kde působil v sekci, která se věnovala projektování zábavních parků. Nyní vede vlastní společnost Hanson Robotics.
Podobně jako Ishiguro i Hanson v průběhu let přichází s novými a vylepšenými produkty svého robotího výzkumu. Kromě mnoha jiných vytvořil ve spolupráci s jihokorejskou společností HUBO chodícího robota s vizáží Alberta Einsteina.
Na rozdíl od Hiroshiho Ishigura Hanson méně často vytváří kopie reálných lidí. Vytvořit pohybujícího se androida není pro vývojáře v oblasti robotiky žádnou novinkou, a proto se Hanson Robotics v posledních letech soustředí především na to, jak robotům dodat co nejrealističtější mimiku a schopnost komunikace s vnějším okolím.
Naposledy v Hansonově vědecké dílně vznikl model Han. Protože má robot demonstrovat právě posun na poli imitování lidské tváře a jejích výrazů, tvoří prototyp pouze mechanická hlava s částí hrudníku. Han, podobně jako japonská Erica, dokáže napodobit výrazy lidského obličeje a vést jednoduchou konverzaci.
Prostřednictvím pokynů zadaných skrze mobilní aplikaci se Han dokáže smát, šklebit, mrkat, ale také předstírat, že je opilý. Díky kamerám zabudovaným v očích a hrudníku robot dokáže reagovat na podněty z okolí. Co myslíte, pustili byste se do hovoru s tímto sympaťákem?
Jak funguje virtuální baterie a kolik za ni zaplatíte? Podívejte se na porovnání hlavních dodavatelů nabízejících virtuální baterii do fotovoltaiky.
Fotovoltaika je jedním z nejrozšířenějších zdrojů obnovitelné energie u nás. Může solární panel vyrábět elektřinu i zimě? A pokud ano, kolik jí vyprodukuje?
Každoročně v druhé polovině ledna je Ostrava místem konání specializované výstavy INFOTHERMA. Přijďte se podívat na nejmodernější produkty, aktuality a služby spojené s energiemi.