Foto: AdobeStock
Jak se liší podružný elektroměr od klasického? Žádné odběrné místo se neobejde bez fakturačního elektroměru, který počítá spotřebované kilowatthodiny a podle nich dostává domácnost výslednou fakturu od dodavatele. Zařízení musí namontovat kvalifikovaný pracovník a rovněž je nutné opatřit platné úřední ověření. Technické požadavky na takové měřidlo definuje nařízení vlády č. 120/2016 Sb.
Zatímco přísná kritéria u fakturačního elektroměru zaručují jeho přesnost, přístroje pro podružné měření nepodléhají žádné oficiální kontrole. Nainstalovat si je může i sám zákazník a slouží pouze pro orientační výpočet spotřeby. Například při reklamaci špatně naměřeného odběru k nim distributor pravděpodobně vůbec nebude přihlížet.
Kde se podružné elektroměry nejčastěji využívají?
- při pronájmu bytových domů pro zjištění orientační spotřeby jednotlivých nájemníků
- ve společných garážích, chatových osadách či zahradnických koloniích
- jako součást domácích nabíjecích wallboxů pro elektromobily
Proč podružné elektroměry udávají nižší spotřebu?
I když všechny samostatné jednotky opatříme vlastním podružným měřidlem, součet naměřených hodnot se nebude rovnat číslu, které udává centrální fakturační elektroměr. Ten totiž zpravidla naměří spotřebu o 5 až 20 % vyšší než souhrn kWh od všech podružných zařízení. Nejedná se o chybu, protože každý podružný elektroměr se chová zároveň jako elektrospotřebič.
Část energie tedy odebere pro svou vlastní spotřebu, ale nikam ji nezapočítává. Napěťová cívka přístroje zůstává v provozu nepřetržitě a odebere 2 až 5 W. Když se to za celý rok nasčítá, u jednofázových podružných elektroměrů se dostaneme na 10 až 45 kWh, tedy 50 Kč až 200 Kč za elektřinu. U trojfázového zařízení výsledky násobíme třemi. Zejména u elektroinstalací s desítkami podružných elektroměrů se proto hodí zavést i poplatek za připojený elektroměr.
