Úvodní fotografie: raffaello.name
Na první pohled prostě normální židle. Tahle se ale dokáže rozpadnout na kusy a zase sama složit. Za vším stojí externí počítač, který židli ovládá prostřednictvím bezdrátové sítě. Různé algoritmy upravují chování židle.

Software je řešen způsobem, který umožňuje učení ze situací v různorodém prostředí. Ovládací prvky a technologie jsou v samotné židli ukryté pod jednoduchou dřevěnou dýhou a nejsou vizuálně nijak patrné.
Vysněný projekt robotické židle
Hlavní tvůrci této nepřehlédnutelné židle profesor Raffaello D’Andrea, umělec Max Dean a průmyslový designer Matt Donovan už o jejím sestavení snili v roce 1984, když experimentovali s tehdejšími technologickými inovacemi. Sestavili ji ale až v roce 2006 a od té doby jezdí z výstavy na výstavu.
V současnosti se dokonce stala součástí stále expozice Kanadské národní galerie. V tomto roce ji zájemci mohli vidět živě na přelomu září a října na desetidenním festivalu pro design, inovace a technologie EDIT v kanadském Torontu.
Židle jako obraz nás samých
Tvůrci židle a mnozí obdivovatelé vidí v tomto pozoruhodném kusu nábytku paralelu s lidským životem. Když se židle rozpadne, rozsype se po zemi na kousky, po chvilce se ale znovu staví na nohy, čímž připomíná lidské chyby, pády a zároveň naši vrozenou schopnost dát se „znovu dohromady“ i po velkých životních přešlapech.