Jak se bavili lidé v minulosti? Elektrickými šoky
V 18. a 19. století nepotřebovali lidé televizi ani velké zábavní parky, aby se trochu pobavili. Ideální zábavou na nedělní odpoledne byla totiž návštěva jarmarku, kde jste čekali, až na vás přijde řada a můžete strčit prsty primitivního generátoru elektrického proudu. Nejenom vážení občané vesnic i měst stáli ve frontě, aby vyzkoušeli, jaké to je pustit do svého těla pár voltů.
První pokusy s elektřinou prováděli vědci sami na sobě. Při experimentech mapující účinky různě silného proudu, zaznamenali krvácení z nosu, bolesti hlavy, křeče a hodiny, kdy se jejich tělo následkem šoku třáslo, ale ani to je neodradilo v dalším vědeckém bádaní.
Významný fyzik 18. Století Johann Heinrich Winkler nejdřív otestoval sílu proudu i s jeho ošklivými vedlejšími následky na sobě, ale pro ověření svých poznatků na větším vzorku, pustil elektřinu i do své ženy. Těžko říct jestli vědecký záměr byl v tom případě jediným motivem slavného fyzika.
Vozidla s elektrickým pohonem již dávno nepatří do science fiction
Pokud si myslíte, že dopravní prostředky poháněné elektřinou jsou pouze hudbou budoucnosti, šeredně se pletete. Vozkové totiž v polovině 19. století vyměnili biče za elektřinu. Jak to fungovalo? Kočár tažený koňskou silou měl vedle sedadla kočího umístěn malý generátor elektrického proudu a ten potom vysílal šoky do opratí, takže zvíře dostávalo šoky do oblasti svých zubů.
Podle slov obhájců této „revoluční“ technologie, koně cítili sice nepříjemné ale nikoliv bolestivé píchání. Z dnešního hlediska jde prakticky o týrání zvířat. Kdo si to chce vědecky ověřit, může zkusit rozkousat drát vedoucí elektrický proud.
Bojíte se bouřky? Pořiďte si deštník a hromosvod v jednom
Dnes máte na výběr, buď budete za deště vypadat jako zmoklá slepice nebo si nad hlavou rozevřete svůj deštník a zvýšíte tím šanci, že k sobě přilákáte blesk. Koncem 18. století toto dilema řešit nemuseli. I za bouřky vypadali stylově a neohroženě, když se procházeli s paraplíčky, jejichž držák vedl elektřinu, takže fungoval také jako hromosvod.
Tato vymoženost byla oblíbená hlavně ve Francii. V této kolébce elegance neměla elektřina jen praktické využití, protože tehdy byl jiskřivý proud zkrátka v módě. Vodivé elektrické části se přidávaly i do dámských klobouků. Ze stylových pokrývek hlavy pak čouhaly dráty, které by odvedly proud při možném zásahu bleskem.
Když uvážíme, jak velké popularitě se v tehdejší módě těšily klobouky i deštníky, není divu, že Francouzi a Francouzky jsou mezi národy považování za přeborníky v jiskření mezi opačným pohlavím.