Italský fyzik Alessandro Volta se proslavil zejména sestrojením prvního elektrického článku. Již ve své době patřil mezi známé a uznávané vědce. Praktickými demonstracemi svých vynálezů si získal oblibu studentů i veřejnosti a mezi jeho obdivovatele a podporovatele patřil i Napoleon Bonaparte. Sláva mu však prý nikdy nestoupla do hlavy, zůstal skromný a odevzdaný svému oboru.
Alessandro Giuseppe Antonio Anastasio Volta se narodil 18. 2. 1745 v severoitalském městě Como, které leží v malebném prostředí na břehu stejnojmenného jezera. Narodil se jako poslední ze sedmi dětí ve vážené rodině se šlechtickými kořeny.
Začátek vztahu jeho rodičů však znamenal velký společenský skandál, protože Voltův otec Filippo z lásky ke své budoucí ženě, krásné Marii Magdaléně Inzaghi, zběhl z jezuitského řádu a svou vyvolenou dokonce unesl z kláštera a tajně se s ní oženil.
Malý Alessandro měl tři starší sestry a tři bratry, svým rodičům dělal starosti, protože se u něj výrazně opozdil nástup řeči a všichni se obávali, že bude slabomyslný. O Voltovo vzdělání se zpočátku staral otec, po jeho smrti převzal tuto úlohu strýc.
Autor: Golle95 (Golle95) [GFDL or CC BY 3.0], via Wikimedia Commons
Volta pokračoval na jezuitské škole a v církevním semináři. I přes spíše klasicky zaměřené vzdělání ho to velmi táhlo k přírodním vědám. O dráhu duchovního příliš nestál a pokračoval ve studiích na královském semináři.
Ve věku 24 let vydal svoji první vědeckou práci nazvanou „O přitažlivé síle ohně elektrického a jevech s tím souvisejících“, čímž jednoznačně definoval směr svého dalšího bádání. V tomto díle přednesl hypotézu o souvislosti mezi elektřinou a magnetismem.
Následně se věnoval zkoumání různých charakteristik těles vztažených k jejich elektrickým vlastnostem. Objevil elektřinu vyvolanou třením, kterou dále zkoumal.
Vytvořil elektrofor, zařízení založené na elektrostatické indukci. Elektrofor umožňoval veřejné demonstrace malých elektrických výbojů, což byla ve své době oblíbená podívaná.
Pořádnou podívanou umí udělat i elektromobily Tesla. Podívejte se na jejich hudebně-taneční čísla.
Pozornost, kterou na sebe Volta strhává publikováním závěrů svých pokusů, nakonec v roce 1774 vede k získání místa profesora fyziky na královské škole v Como. Později v roce 1779 pak přechází na univerzitu v Pavii.
Jeho přednášky patřily mezi studenty k nejoblíbenějším, protože je Volta s oblibou oživoval zajímavými praktickými pokusy. V té době je již Volta jako fyzik poměrně známý a na jeho přednášky se prý sjížděli nadšení studenti z celé Itálie. Postupem času se stal členem několika vědeckých společností včetně nejprestižnější Královské společnosti v Londýně.
Po nesčetných pokusech se Voltovi podařilo získat elektřinu ponořením dvou různých kovů do tekutiny, případně pomocí vložení vlhké plsti nebo papíru mezi dva kovy. Tímto způsobem vznikl v roce 1799 první elektrický článek.
Alessandro Volta pak ještě tento objev posunul dál, když v roce 1800 jednotlivé články sériově propojil a sestrojil galvanickou baterii, která se nazývá Voltův sloup. Byl tvořen zinkovými a měděnými kotoučky, které od sebe oddělovala vlněná látka namočená ve slané či kyselé tekutině.
Tento vynález Voltu nejvíce proslavil, jednalo se totiž o první trvalý zdroj elektrického proudu, který nebylo nutné nijak nabíjet. Svůj vynález následně demonstroval v pařížské Akademii věd, mezi přítomnými byl i Napoleon Bonaparte, který byl v té době prvním konzulem.
Napoleon byl z Voltovy práce nadšen a stal se jeho dlouholetým příznivcem. Za svůj velký vědecký přínos pak Volta získal řadu ocenění a vyznamenání. Na tento převratný objev navázala svou práci celá řada dalších vědců.
Alessandro Volta se právem řadí i mezi vynálezce. Kromě elektroforu nebo Voltova elektrického článku zkonstruoval také elektrometr a zařízení, které lze popsat jako předchůdce dnešních kondenzátorů.
Velkou pozornost při svém bádání věnoval také vyvrácení teorie „živočišné elektřiny“, ke které došel jiný známý vědec Luigi Galvani při pokusech se žabími stehýnky. Žabí svalstvo reagovalo na dotek kovu. Volta byl přesvědčen, že příčinou tohoto proudu jsou samy kovy a hovořil o elektřině „kovové“.
Zajímavosti se nevyhýbaly ani jeho soukromému životu, který se však od toho vědeckého většinou nedal oddělit, a to ani tehdy, když to sám Volta chtěl. Oženil se až ve 49 letech a s manželkou měli ještě tři děti.
Chtěl proto odejít dříve do penze, Napoleon mu to však neumožnil. Volta musel zůstat na univerzitě, byl však alespoň osvobozen od přednáškové činnosti. Na jeho postavení se toho moc nezměnilo ani po porážce Napoleona, kdy jej rakouský císař František II. jmenoval děkanem filozofické fakulty v Pavii.
Do penze, kterou trávil v rodném městě Como, odešel až v roce 1819. Dlouho si však klidného stáří neužil, roku 1823 dostal mrtvici, po které ho trápily zrakové a sluchové problémy. O čtyři roky později, 5. března 1827, umřel na následky zimnice.
Jednotka elektrického napětí volt nese svůj název na jeho počest. Je po něm pojmenován také kráter Volta na přivrácené straně Měsíce.
Jak funguje virtuální baterie a kolik za ni zaplatíte? Podívejte se na porovnání hlavních dodavatelů nabízejících virtuální baterii do fotovoltaiky.
Fotovoltaika je jedním z nejrozšířenějších zdrojů obnovitelné energie u nás. Může solární panel vyrábět elektřinu i zimě? A pokud ano, kolik jí vyprodukuje?
Každoročně v druhé polovině ledna je Ostrava místem konání specializované výstavy INFOTHERMA. Přijďte se podívat na nejmodernější produkty, aktuality a služby spojené s energiemi.
