Cesta kolem světa v solární jachtě za 585 dní
Gérard d‘AbovillePři plavbě obyčejně sledujete, co dělá moře, vítr a proudy. Ale tady jsme se museli řídit také sluncem. Nemohli jsme se plavit z bodu A do bodu B, různě jsme kličkovali, abychom se vyhnuli mrakům.
Expedice vyplula na cestu z Monaka, kam opět dorazila po 19 měsících v květnu 2012. Nešlo o žádný závod s časem ve stylu cesty kolem světa za 80 dní, kterou popisuje Jules Verne ve své stejnojmenné knize. Cílem mise bylo spíš propagovat obnovitelné zdroje energie. Největší solární jachta se během plavby zastavila v 52 městech 28 zemí.

Plavidlo vážilo skoro 100 tun, proto dostat ho pohybu dalo pořádnou fušku. Energie ze solární elektrárny na palubě se ukládala do 8,5 tunového bloku baterií, jehož plné dobití zabralo celé 2 dny. Nicméně, solární jachta vydržela jen z uložené energie fungovat 3 dny, aniž by potřebovala znovu „se opálit na slunci“.
Z luxusní jachty přeměna na plovoucí laboratoř
Po úspěšné výpravě se stala největší loď na solární pohon útočištěm vědců a mořských biologů. Vybavili plavidlo vlečnou sítí pro zachytávání plastového odpadu z oceánů a sbírali data.

Mimo jiné potvrdili hypotézu, že vyhozené plasty netvoří žádný velký plovoucí kontinent na hladině, ale shromažďují se ve formě mikroodpadu v hloubce kolem 30 metrů pod vodou, což výrazně ztěžuje čištění moří od zaneřádění plasty.
Nový majitel přidal dva nové způsoby pohonu: vodík a vítr
V roce 2015 přešla solární jachta do vlastnictví ekologicky zaměřené Nadace Race For Water (závod pro vodu), jež se také snaží bojovat proti znečištění oceánů plastovým odpadem. Kromě změny jména lodi na Race for Water a menších konstrukčních úprav se dočkala solární jachta i „vytunění“ o dva nové způsoby pohonu.
K 38 tisícům solárních panelů na palubě přibyl automaticky řízený tažný drak, který dokáže vystoupat do výšky 150 metrů. Jeho tah zvládne zvýšit rychlost lodi až dvojnásobně. Svou silou odpovídá klasické lodní plachtě o velikosti 500 m² nebo motoru s výkonem 200 kW.
„Trojkombo“ pohonů uzavírá palubní jednotka se schopností z mořské vody vyrobit vodík během kotvení v přístavu. Vodík se poté ukládá do lahví, kde zůstává k dispozici pro případnou výrobu elektrické energie. Jen z vodíkových zásob dostane loď dostatek energie pro svůj provoz po dobu 6 dní.