Technologie

Šamani, podivíni, nebo inovátoři a průkopníci pomalé evoluce? Odhalte, jak myslí kyborgové

Umělkyně Moon cítí chodidly zemětřesení, umělec Neil vnímá anténou, jež mu čouhá z hlavy, zvuky barev a přeje si získat nový smysl pro vnímání času. Další ze tří moderních kyborgů cítí senzorem na hlavě atmosférický tlak. V rozhovoru se kyborgové rozpovídali o tom, jaké nové smysly vyvíjejí, proč se nebojí příchodu pokročilé umělé inteligence i o tom, že občas v e-mailech dostávají výhrůžky smrtí.

Šamani, podivíni, nebo inovátoři a průkopníci pomalé evoluce? Odhalte, jak myslí kyborgové
Šamani, podivíni, nebo inovátoři a průkopníci pomalé evoluce? Odhalte, jak myslí kyborgové

Článek byl se svolením autorů přeložen z textu publikovaného na černohorském webu MUMU. Autorem článku je Vuk Jaredić. Fotografie pocházejí od Maji Bakićové.

Transpecies Society (tedy Mezidruhová společnost) je sociální projekt organizace Cyborg Foundation, kterou nedávno založili umělci Moon Ribasová, Manel Muñoz a Neil Harbisson. Jak už prozrazuje jejich logo, nezvyklá společnost se zabývá neustálou transformací a evolucí lidské mysli vyvolané technologickými změnami lidského těla.

Chcete se vylepšit? Zkuste robotickou dvojruku vyrobenou v 3D tiskárně

počet hlasů: 4

Jejich cílem je překonat hranice lidské přirozenosti, získat jiné vnímání času a prostoru skrze vytvoření nových smyslů. Tři kyborgové už tyto hranice překročili, protože si nechali implantovat do svých těl nové „orgány“. Neilovi ční z hlavy anténa propojená s jeho mozkem. Díky ní může cítit a slyšet barvy pomocí zvukových vibrací. Bez antény by viděl pouze svět v odstínech šedé. Moon schovává senzory v chodidlech, které jí umožňují cítit zemětřesení po celém světě, a v Manelově hlavě se skrývají barometrická čidla umožňující cítit změny atmosférického tlaku.

vleva: Neil Harbisson, Manel Muñoz a Moon Ribasová

Když se s nimi redaktoři portálu MUMU setkali, nabyli dojmu, že moderní kyborgové se podobají novodobým šamanům. Jde o úhel pohledu. Není divu, že Neil Harbisson navrhl nazývat hledání nových způsobů vnímání reality jako perceptionismus (percepce = vnímání).

Je biohacking a bioinženýrství podobné tomu, co děláte?

Moon: Ano, je to podobné. Ale rozdíl vidím v tom, že my se snažíme změnit naši mysl, naše vnímání, a proto měníme i naše těla. Pro některé biohackery je důležité především tělo, pro nás je to způsob vnímání. Změna těla nepředstavuje cíl, ale cestu.

Jak se stal Neil 1. oficiálně uznaným kyborgem? A čím se zabývá organizace Cyborg Foundation? Zajímá mě, co jsou kyborgové zač!

Neil: Jsme hackeři myslí, nikoli těl. K „hacknutí“ mysli, ale potřebujete hacknout i tělesnou schránku. Říkáme si neurohackeři. Chceme vytvořit nové smysly pro náš mozek, takže je to spíš neurohacking než biohacking.

Co si myslíte o umělé inteligenci?

Manel: Pokud se AI vyvine tak, že ji budeme ovlivňovat a získá jiné kvality než mají lidé, nemáme se čeho bát. Vždyť strach můžeme mít i z člověka, který sedí vedle nás, z partnera nebo kdokoli jiného. Takové problémy tu budou stále, nemáme důvod se bát víc či méně, než už se bojíme nyní.

Střípky z konference Já, robot: Bojí se odborníci vývoje umělé inteligence (AI)?

počet hlasů: 13

Neil: Pokud se AI stane chytřejší než lidé, nemusíme mít důvod k obavám. Pokud budou stroje jednou inteligentnější, nebudou nás chtít zabít. Lidstvo už se zabíjí samo navzájem. Technologie nás nechá být, nechá nás napospas nám samým, nebude nám ubližovat. Takže já bych se AI nebál.

Moon: Mnoho lidí se bojí toho, že přestanou být lidmi. Ale ono to není zas tak hrozné, když uvážíte, že samo lidstvo není nijak skvělé. Vždycky to chvíli trvá, než si zvykneme na něco nového.

Neil: Většina lidí mluví o umělé inteligenci, ale už si neuvědomuje, že můžeme také nabýt umělých smyslů. To je velký rozdíl. Nemluvíme o umělé inteligenci, protože nezískáváme lepší rozum, ale jiné vnímání. Nazýváme to umělými smysly. V tomto případě je nová schopnost vytvořena lidským mozkem, nikoli strojem a díky technologii svou schopnost pociťujeme.

Robotka s umělou inteligencí Sophia získala občanství v Saúdské Arábii

počet hlasů: 8

Pokud by mi má anténa posílala názvy barev, šlo by o umělou inteligenci. Nechci ale, aby mi technologie poskytovala informace o realitě. Chtěl jsem, abych díky technologii vnímal realitu a můj mozek už se musel naučit rozlišit jednotlivé frekvence barevného spektra. Takže je to jiné, nezískali jsme umělý rozum, ale umělé smysly.

Jak lidé reagují na to, co děláte a na váš vzhled? Chápou vaše názory?

Moon: Asi se to změnilo. Stále více lidí to zajímá. Na začátku nás lidé vnímali jako hodně, hodně velké podivíny, ale mladší generace už nás berou víc normálně. Ale Neilův zjev udivuje pořád.

Neil Harbisson a jeho anténa

Neil: Předtím si lidé mysleli, že jde o vtip a má anténa není skutečně propojená s mým mozkem. To už pominulo. Předtím se smáli. Smáli se jen při vyslovení slova kyborg. Teď tu představu kyborga více přijímají. Ale záleží také na zemi. Někde nás podporují, někde jsou proti.

Třeba si myslí, že děláme něco proti přírodě, proti Bohu a musí nás zastavit. Od extrémně pobožných lidí jsme slyšeli i nějaké výhrůžky smrtí. Nepřejí si, abychom navštívili jejich zemi a říkali ostatním, že mají svobodu v navrhování sama sebe. V tomto duchu dostáváme více e-mailů. V osobní komunikaci se nám to nestává. Tyhle výpady zůstávají v e-mailech nebo na sociálních sítích, kde člověk jedná v anonymnitě. Při osobním kontaktu lidé spíš projevují zvědavost, zájem nebo obdiv.

Roboti místo farářů a mše ve virtuální realitě: Jak vypadá církev 21. století?

počet hlasů: 5

Výzkumnice Aubrey De Greyová tvrdí, že stárnutí je nemoc a provádí mnoho experimentů, aby stárnutí zabránila a lidé zůstali navždy mladí. Co si myslíte o nesmrtelnosti?

Neil: Pro delší život můžete buď změnit své tělo, aby nestárlo, nebo změnit svou mysl, aby uvěřila, že žijete déle. Já chci změnit moje vnímání času. Můžeme vytvářet optické iluze, protože máme zrakový orgán. Pokud bychom měli orgán pro vnímání času, mohli bychom vytvářet časové iluze. Třeba bychom uvěřili tomu, že žijeme 200 let bez toho, aniž bychom museli měnit svá těla.

trojice kyborgů

Právě proto se snažím o stvoření časového smyslu. Až budu mít takový smyslový orgán času, bude následovat Slunce a uběhnutí jednoho cyklu bude trvat 24 hodin. Až si na tento rytmus můj mozek zvykne, stejně jako si musí nejdřív zvyknout na ostatní smysly, zkusím, jestli bude možné měnit mé vnímání času.

Anketa

Který slavný vědec změnil naše vnímání času v 20. století?

Podle toho jestli pro mě bude čas ubíhat rychleji či pomaleji, bych měl být schopen změnit mé vnímání stárnutí. Takže když dosáhnu 70. roku života, mohl bych svůj mozek donutit, aby uvěřil, že je mi teprve 40 let.

Všechny změny, které jste podstoupili, souvisí s vaším uměleckým projevem. Jak si myslíte, že se v budoucnu bude vyvíjet umění pod vlivem nových technologií?

Moon: Snažíme se zrekonstrouvat realitu, pochopit lépe naši planetu. Technologii můžeme využít jako součást našich těl, k proměně naší myslí a vnímání, k vytvoření nových smyslů. A zrození nových smyslů pro nás představuje umění.

Já například vnímám zemětřesení skrze svá chodidla, a to je můj umělecký počin. Zároveň jde o umělecké dílo, které se odehrává uvnitř umělce. Umění, kterým se zabýváme, tedy umění kyborgů, se snaží propojit pocity umělce i diváků do jednoho. My sami jsme si zároveň diváky, ale abychom mohli sdílet to, co cítíme, musíme ukázat naše umění i z vnějšku, třeba prostřednictvím tance. Samotné umění probíhá jako vnitřní zkušenost.

Digitální umění z Japonska vás nadchne! Světlo, tma, barvy a animace nabízí úžasné zážitky

počet hlasů: 6

Manel: Nazýváme to „post uměním“, protože nejde o klasické umění, jak ho známe. U klasického umění se nějak projevujete navenek, ale v našem případě jsme my sami jedinou osobou v hledišti a zároveň jsme sami živým uměleckým dílem a prostorem, kde se umění odehrává. Předtím jsem fotil fotoaparátem, nyní se cítím, že jsem fotoaparát.

Fotografie představuje zachycení reality s pomocí světla, jde tedy o zachycení reality pomocí nového smyslu. Na toto téma jsem napsal svou diplomovou práci, propůjčil jsem smysl mému učiteli místo toho, abych mu ukazoval fotku. Protože ta fotka vlastně byla v mé hlavě.

Neil Harbisson, Manel Muñoz a Moon Ribasová

Neil: Umělecké dílo zahrnuje umělce, umělecký projev, obecenstvo a prostor, kde na diváky umění působí. Jsem zároveň umělcem, uměleckým dílem i prostorem, kde se umění odehrává a také jediným divákem v obecenstvu. Jsme ti jediní, kteří prožívají naše umění. Je obtížné takové umění s někým sdílet.

Proto hovoříme o „post umění“, jelikož se v mnoha aspektech odlišuje od tradičních uměleckých forem. Naše hnutí nazýváme percepcionismem, protože cílem je vytvořit nové způsoby vnímání, tedy percepce. A vnímání se odehrává uvnitř.

Přemýšlíte o přidání nových smyslů?

Moon: Přemýšlím nad novým smyslem, který by mě propojil s vesmírem. Chtěla bych být spojena s Měsícem v reálném čase. Neil přišel s novým slovem senstronaut (česky smyslonaut, sense = smysl), protože nyní už nemusíme fyzicky letět do vesmíru, abychom ho prozkoumali jako astronauti NASA.

Se SpaceX ke hvězdám a na Mars: 7 zajímavostí o vesmírných plánech Elona Muska

počet hlasů: 15

Manel: V mém případě právě vyvíjíme druhý prototyp mého smyslu. Budu mít barometrické uši. Plánuji, že budu mít prodloužené uši na vnímání atmosférického tlaku. Právě pracuji na smyslovém ústrojí, které by to umělo. Jsem ale na začátku, čeká mě ještě dlouhý proces zkoušení.

Rádi čtete o životech zajímavých osobností? Mrkněte na naše další rozhovory s neobyčejnými lidmi z oblasti vědy, techniky i byznysu. To mě zajímá!

Neil: Já pracuji na přidání smyslu času. Potom, až zestárnu, bych rád přidal smysl rovnováhy. Často se stává, že staří lidé spadnou kvůli ztrátě rovnováhy. Takže uvažuji o ocasovém implantátu, podobně jako to mají zvířata, aby udržela balanc. Tedy až budu starý, nechám si nejspíš přidělat ocas pro udržení rovnováhy. Co se týče neuskutečnitelných smyslů, rád bych vyvinul orgán smyslu pro humor. Něco takového by bylo úžasné. Díky tomuto orgánu by se vám všechno zdálo zábavné.

Článek byl se svolením autorů přeložen z textu publikovaného na černohorském webu MUMU. Autorem článku je Vuk Jaredić. Fotografie pocházejí od Maji Bakićové.